Pavel Čepela: Když jsou peníze, je to znát na programu

Docela dobře umí hrát na piáno, ale to se do hudebního žánru, kterému před řadou let propadl, vůbec nehodí. Tak se postupně naučil na kytaru, basu a mandolínu. Pavel Čepela ale není jen bluegrassový multiinstrumentalista. Je také organizátor, který stál u zrodu festivalu Modrej Beroun.

Kdy a kde vznikla myšlenka na uspořádání Modrýho Berouna? 

Přesné datum není. Byl to proces, který začal dávno před zorganizováním prvního ročníku. Pokud jde o místo, tak to už upřesnit lze. MODREJ Beroun se začal rodit v hospodě U ZELENÝCH a Na ČERNÉM vršku. Bylo tomu tak proto, že v Berouně bohužel nebylo a dodnes není žádné restaurační zařízení, které by mělo v názvu odpovídající, tedy MODROU barvu. Zájemci o podrobnější informace nechť si je vyhledají na našich stránkách www.modrejberoun.cz.

První „nejen bluegrassové setkání“ se konalo před čtyřmi lety. Jak moc od té doby Beroun zmodral? 

Z Berouna modrá barva naštěstí nikdy úplně nezmizela. Jen nebyla tolik vidět. Tedy vlastně spíše slyšet, protože se samozřejmě pořád bavíme o muzice. První ročník Modrýho Berouna, který proběhl na terase U Štiky v roce 2011, jsme brali jako setkání všech, kdo se okolo country a bluegrassu kdy motali. Sešly se tak kapely, které po dlouhá léta nehrály, a byl to spíš takový abiturientský večírek. Setkání aktivních i vysloužilých muzikantů. Ukázalo se na něm ale, že zájem o tenhle druh muziky tady pořád je. To bylo to nejdůležitější. Po čtyřech letech můžeme myslím s klidným svědomím říct, že se nám to obarvování namodro celkem daří. Výrazně totiž přibývá živé muziky. A nemusí být vždycky jen modrá. Nakonec řada vynikajících bluegrassových muzikantů vzešla z jiných žánrů a do jiných žánrů si pravidelně odskakuje. Naší snahou je samozřejmě nabízet především modrou muziku, ale nebránili jsme se a nebudeme se bránit ani nádechům jiných barev. Nechceme divákovi nutit jen jeden styl. Když budu jíst každý den bifteky a nic jiného, brzy se mi přejí. Takže si s chutí dám i řízek, svíčkovou, guláš nebo smažák. Nejde jen o to, jak hodně bude program modrej. Musí být hlavně dobrej.  

Proč si prošel Beroun tak dlouhou „mrtvou country sezónou“?

Nemyslím, že by byla úplně mrtvá. Country a bluegrass tu byl ke slyšení vždycky. Jen to bylo jednorázové, náhodné a z velké většiny importované z jiných měst. Hrál tu několikrát plzeňský Cop, fantastický byl třeba koncert Pavla Bobka s Robertem Křesťanem a Druhou trávou. Místní kapely se ale moc neprezentovaly. Což neznamená, že by vůbec nefungovaly. Jen tak nějak nebylo kde hrát, a navíc nebyl pořadatel, který by se na tento žánr programově zaměřil. Koncertovalo se tak jen náhodně v hospodě u piva. Důsledkem bylo, že se zastavil vývoj. Nebylo pro koho hrát, a tak nebyl důvod, aby vznikaly kapely, scházeli se muzikanti… Mám pocit, že i díky našim pravidelným akcím se v Berouně aktivní country muzikantství znovu začíná rozvíjet.

Takže bluegrass v Berouně není odumírajícím žánrem, který zanikne? 

Jsem sám aktivní muzikant, hraju v kapele a pohybuji se v prostředí českého bluegrassu dlouhá léta. Vidím tak, kolik je nových partiček, jak vznikají a přeskupují se, vidím nové šikovné muzikanty. V Berouně zatím tolik ne, ale to chce čas. Na základě toho, kolik je zájemců o hraní na námi pořádaných akcích, si troufám tvrdit, že bluegrass má v Berouně nejen minulost, ale i budoucnost.

Letos jste k jarnímu festivalu a jeho podzimním ozvěnám přidali klubové večery, které pořádáte každý měsíc. Tím se spolek Modrej Beroun zařadil k nejaktivnějším kulturním pořadatelům v regionu. Jak to zvládáte?

Původně jsme plánovali uspořádat v průběhu roku klubových večerů šest. Mělo to být vyplnění poměrně dlouhých mezer mezi velkými akcemi. Osudovým se nám ale stal nápad spojit jejich konání s preventivním testem výstražných sirén každou první středu v měsíci. Zalíbil se nám slogan, že „když v poledne houkají sirény, večer se jde na živé country“. A tím se nám to nějak vymklo z rukou. Od února tak děláme modrý večery každý měsíc. A jak to zvládáme? Nevím. Není čas o tom přemýšlet. Každý čtvrtek se sejdeme a řešíme, co je zrovna potřeba. Někdy se dost nahlas dohadujeme o detailech, ale v zásadních věcech to klape na sto procent. Určitě v tom hraje velkou roli fakt, že to neděláme profesionálně, ale jako zábavu.

Na tomto místě je ale důležité říct, že pravidelné klubové večery bychom nemohli dělat bez podpory „z venku“. Především od manželů Mayerových. Jejich rodinný pivovar Berounský medvěd je bez jakékoli diskuze strategickým partnerem. Našli jsme v něm totiž prostor jako ušitý na míru pro klubové pořady tohoto typu. Druhým významným partnerem je pak Město Beroun, které nás podporuje v rámci kulturních grantů. 

Loni byl festival na terase berounské restaurace U Štiky dvoudenní, letos jste připravili program jen na sobotu. Není to krok zpátky?

Dnes už víme, že určitě není. Naopak nás zpětně napadá, že se chyba možná stala loni. Měli jsme díky štědrým podporovatelům dost peněz a zároveň dost kvalitních kapel, které si chtěly v Berouně zahrát. Udělali jsme tedy dvoudenní hudební maraton s nabitým programem, ale na Beroun to bylo asi moc. Zejména, když jsme o diváky bojovali s velkoryse pojatými Berounskými hradbami, které probíhaly ve stejném termínu. Nadarmo se zkrátka neříká, že méně je někdy více.

Jak moc důležité jsou pro pořádání vašich akcí dotace a finanční příspěvky od sponzorů a partnerů?

Pro samotné pořádání nejsou až tak zásadní. Děláme to ve svém volném čase a zadarmo. Velkou roli ale hrají v dramaturgii. Když jsou peníze, je to znát na programu. Kvalitní kapely zkrátka za párek a pivo hrát nepřijedou a jenom ze vstupného je většinou nejde zaplatit.

Prozradíš, kdo bude letos hlavní festivalovou hvězdou? 

Mediálně nejznámějším muzikantem bude asi Lukáš „Čenda“ Grüner, který to před časem dotáhnul dost daleko v televizní talentové soutěži X-faktor. Plánovaným vrcholem by ale mělo být vystoupení pana Kůse.

Co bude pan místostarosta na bluegrassovém festivalu předvádět jako vrcholné číslo programu?

Berounský místostarosta Ivan Kůs je na našich akcích pravidelným a vítaným hostem, zatím se ale vždy spokojil s rolí diváka. Na pódiu plánujeme přivítat jeho bratra Petra Kůse se skupinou Blanket. Kdo se jenom trošku orientuje v české modré trávě tak ví, že větší legendu je těžké hledat.

hlasovalo celkem: 822

Diskuse ke článku (0)


Přidat komentář





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář:


Komerční sdělení

Máte chuť na něco opravdu dobrého? Zastavte se na Zastávce!

Máte chuť na něco opravdu dobrého? Zastavte se na Zastávce!

(12. březen 2017) Na trase každého správného výletu má být občerstvení. Hospoda, restaurace, stánek, kiosek… Toto pravidlo…

Reklama
yoga