Jitka Papežová: Dělám práci, která mě baví, a vidím v ní smysl

Společně se svým bývalým manželem byla Jitka Papežová patnáct let aktivní součástí berounského kulturního života. Před dvěma lety poskytovala pro celostátní média vyjádření Farní charity Beroun k vypjaté situaci s bezdomovci a letos přilákala do Berouna televizní štáby pořádáním rekordů s plyšovými medvědy.

Farní charita funguje v Berouně přes dvacet let, já jsem ale její existenci zaznamenal až před dvěma roky díky mediální přestřelce na téma práce s bezdomovci. A kdyby se mě někdo zeptal, co vlastně dělá, dával bych to těžko dohromady. Můžete tuto organizaci stručně představit?

Počátky FCHB se datují rokem 1993, kdy začínala na dobrovolnické bázi. Postupně se profesionalizovala a s příchodem paní ředitelky Jany Civínové se v roce 2004 začaly dít věci. Vyšly granty na investiční projekty, další na provoz, a služby se mohly rozvíjet a zkvalitňovat. Dnes je berounská farní charita stabilní organizací s více než stovkou zaměstnanců, kteří se starají o téměř 1400 klientů ročně. Provozuje denní centrum, dva azylové domy, specializované zařízení pro osoby s Alzheimerovou chorobou a poskytuje celou řadu terénních služeb pro rodiny s dětmi, seniory a osoby bez přístřeší. Nad rámec sociálních služeb provozujeme vzdělávací centrum, benefiční obchody, šicí dílnu a vloni se rozjela sociální firma. Stručně by se dalo říct, že je největší poskytovatel sociálních služeb v regionu.

Zmínil jsem dva roky starý spor s radnicí. Jaké jsou vztahy mezi vaší organizací a vedením města v současné době?

Řekněme, že se od té doby obě strany snaží předejít dalším neshodám a vzájemně si vycházíme vstříc. Prozatím to funguje. S dovolením bych se vrátila k předchozí otázce. Vy jste jako rodilý berouňák opravdu nevěděl, co dělá farní charita?

Opravdu ne. Respektive mi nějak splývalo dohromady více věcí – fara, katolická školka na faře, farní charita…

Přesně takhle jsem reagovala na svém přijímacím řízení, když mi paní ředitelka položila tradiční otázku pohovoru – co o nás víte? A hned jsem řekla, jak na mne organizace působí, v čem si myslím, že to vězí a co bych udělala jinak.

Co na to ona?

Že na pozici projektového manažera berou někoho jiného J.

A co bylo dál?
Řekla jsem si, že jsem to asi přepískla a měla bych se držet toho, co jsem dělala v minulosti. V den, kdy jsem jela na Pragokoncert podepsat pracovní smlouvu na pozici produkční, mi personalistka charity zavolala, že pokud mám zájem, mohla bych nastoupit a starat se o public relation. Nikdo to předtím systematicky nedělal a mě lákala možnost vytváření vlastní koncepce. Moje nápady, moje zodpovědnost. Tak to mám ráda. Rozhodla jsem se okamžitě. V tu chvíli ale taky kvůli dětem, protože jsem tak zůstala pracovně v Berouně.

Nestýská se vám po světě kultury? Prožila jste v něm dost dlouhou dobu.

Nejdřív jsem si nedovedla život bez pořádání a organizování kultury vůbec představit. Dodnes se mi sem tam ozývají umělci, které jsem zastupovala, jestli bych přece jen v něčem, co jsem pro ně dělala, nechtěla pokračovat. Ani náhodou. Jsem strašně moc spokojená s tím, co dělám. Spravuji web, převzala jsem zodpovědnost za grafickou podobu výstupů firmy a kompletní publicitu. Vymýšlím všechny benefiční a propagační akce, koordinuji např. Tříkrálovou sbírku. A sháním peníze od sponzorů. Dělám práci, která mě baví, a vidím v ní smysl. 

Z čeho máte největší radost, co se povedlo?

Mimo sociální služby určitě z charitních obchodů. Není dobré být závislý jen na státních dotacích a tohle je způsob, jak se trochu osvobodit. Je to zdroj prostředků použitelných na rozvoj a dofinancování služeb. Inspirovala jsem se ve Velké Británii, ale co funguje neziskovým organizacím v cizině, nemuselo nutně vyjít u nás. Když jsem v roce 2013 psala marketingový plán, raději jsem se držela dost při zemi. Rozjet obchod v Hořovicích a Berouně se všemi provozními náklady okolo byl risk, který vyšel. Teď uvažujeme o dalších místech. Obchod je založený na prodeji darovaných věcí a kupující v nich najde ledasco. Na jeho prosperitě se podílejí občané města, a to mi na tom přijde nejlepší.

Krátce před prázdninami a těsně po jejich skončení jste se dostali do povědomí díky akci Méďa pro charitu. Kde se vzala tato myšlenka?

V minulosti proběhly dva ročníky prodejní výstavy medvědů v našem azylovém domě v Lochovicích.  Přišlo mi to jako hezký nápad, který má potenciál a mohli bychom na tom postavit něco většího. Někdy mi trvá dlouho se rozhoupat, pořád si říkám, že to ještě není ono. A když město vyhlásilo letošek Rokem berounského medvěda, donutilo mne to konečně něco vymyslet J. Pokus o vytvoření rekordu jsem nejprve nabídla městu, ale radnice už měla svých programů k oslavám dost. Vyšli nám ale vstříc poskytnutým prostorem. V červnu jsme mohli zabrat Seydlovo náměstí a teď v září Barrandovo. Veškeré náklady s realizací šly ale na nás, takže oba rekordy jsou Farní charity Beroun. Myslím, že kromě naší práce jsme pozitivně zviditelnili i celý Beroun. V obou případech mne oslovila televize i nadregionální tištěná media. Lidi to navíc bavilo a semklo. Tak to má být.

Splnila akce vaše představy?

Co se týká propagace, jednoznačně. Teď nás čeká ještě závěrečná fáze. Medvídci se fotí a poputují na eshop www.medaprocharitu.cz. Výtěžek z jejich prodeje půjde na rozvoj Domova sv. Anežky České. 

Plyšáka v červnu věnoval i kardinál Duka. Už má nového majitele?

Hned po změření mozaiky si všichni přítomní v hromadě začali vybírat medvědy a z dobrovolných příspěvků se za chvilku vybralo přes pět tisíc korun. Ale méďa od pana kardinála zůstal na svém místě.  Hlídala jsem ho, protože s ním mám plány. Půjde spolu s dalšími překvapeními do medvědí VIP sekce a budeme ho dražit.

 Představitelé církve v médiích opakovaně informují, že jsou připraveni na pomoc uprchlíkům a jen čekají na vládní výzvu k aktivní činnosti. Připravuje se v tomto směru nějak i berounská farní charita?

Až bude toto číslo kurýru v tisku, budeme už mít připravený krizový plán, jak se zapojíme, kdyby se v našem regionu migranti vyskytli. V pondělí 21. 9. ho naše vedení přednese na schůzce ředitelů charit pražské arcidiecéze. Snad se vyřeší i otázka financování z vládních zdrojů. Je potřeba jednat a charity jsou připraveny pomoci.

Na čem teď pracujete?

Na spoustě věcí. Pokud ale máte na mysli nějakou větší akci, pak tou nejbližší bude Noc venku, která proběhne 19. listopadu. Loni jsme se poprvé zapojili do tohoto mezinárodního počinu a letos se těším, že využijeme nabyté zkušenosti a bude to ještě lepší. Doufám, že Kurýr nám opět pomůže s propagací.

Farní charita funguje v Berouně přes dvacet let, já jsem ale její existenci zaznamenal až před dvěma roky díky mediální přestřelce na téma práce s bezdomovci. A kdyby se mě někdo zeptal, co vlastně dělá, dával bych to těžko dohromady. Můžete tuto organizaci stručně představit?

Počátky FCHB se datují rokem 1993, kdy začínala na dobrovolnické bázi. Postupně se profesionalizovala a s příchodem paní ředitelky Jany Civínové se v roce 2004 začaly dít věci. Vyšly granty na investiční projekty, další na provoz, a služby se mohly rozvíjet a zkvalitňovat. Dnes je berounská farní charita stabilní organizací s více než stovkou zaměstnanců, kteří se starají o téměř 1400 klientů ročně. Provozuje denní centrum, dva azylové domy, specializované zařízení pro osoby s Alzheimerovou chorobou a poskytuje celou řadu terénních služeb pro rodiny s dětmi, seniory a osoby bez přístřeší. Nad rámec sociálních služeb provozujeme vzdělávací centrum, benefiční obchody, šicí dílnu a vloni se rozjela sociální firma. Stručně by se dalo říct, že je největší poskytovatel sociálních služeb v regionu.

Zmínil jsem dva roky starý spor s radnicí. Jaké jsou vztahy mezi vaší organizací a vedením města v současné době?

Řekněme, že se od té doby obě strany snaží předejít dalším neshodám a vzájemně si vycházíme vstříc. Prozatím to funguje. S dovolením bych se vrátila k předchozí otázce. Vy jste jako rodilý berouňák opravdu nevěděl, co dělá farní charita?

Opravdu ne. Respektive mi nějak splývalo dohromady více věcí – fara, katolická školka na faře, farní charita…

Přesně takhle jsem reagovala na svém přijímacím řízení, když mi paní ředitelka položila tradiční otázku pohovoru – co o nás víte? A hned jsem řekla, jak na mne organizace působí, v čem si myslím, že to vězí a co bych udělala jinak.

Co na to ona?

Že na pozici projektového manažera berou někoho jiného J.

A co bylo dál?
Řekla jsem si, že jsem to asi přepískla a měla bych se držet toho, co jsem dělala v minulosti. V den, kdy jsem jela na Pragokoncert podepsat pracovní smlouvu na pozici produkční, mi personalistka charity zavolala, že pokud mám zájem, mohla bych nastoupit a starat se o public relation. Nikdo to předtím systematicky nedělal a mě lákala možnost vytváření vlastní koncepce. Moje nápady, moje zodpovědnost. Tak to mám ráda. Rozhodla jsem se okamžitě. V tu chvíli ale taky kvůli dětem, protože jsem tak zůstala pracovně v Berouně.

Nestýská se vám po světě kultury? Prožila jste v něm dost dlouhou dobu.

Nejdřív jsem si nedovedla život bez pořádání a organizování kultury vůbec představit. Dodnes se mi sem tam ozývají umělci, které jsem zastupovala, jestli bych přece jen v něčem, co jsem pro ně dělala, nechtěla pokračovat. Ani náhodou. Jsem strašně moc spokojená s tím, co dělám. Spravuji web, převzala jsem zodpovědnost za grafickou podobu výstupů firmy a kompletní publicitu. Vymýšlím všechny benefiční a propagační akce, koordinuji např. Tříkrálovou sbírku. A sháním peníze od sponzorů. Dělám práci, která mě baví, a vidím v ní smysl. 

Z čeho máte největší radost, co se povedlo?

Mimo sociální služby určitě z charitních obchodů. Není dobré být závislý jen na státních dotacích a tohle je způsob, jak se trochu osvobodit. Je to zdroj prostředků použitelných na rozvoj a dofinancování služeb. Inspirovala jsem se ve Velké Británii, ale co funguje neziskovým organizacím v cizině, nemuselo nutně vyjít u nás. Když jsem v roce 2013 psala marketingový plán, raději jsem se držela dost při zemi. Rozjet obchod v Hořovicích a Berouně se všemi provozními náklady okolo byl risk, který vyšel. Teď uvažujeme o dalších místech. Obchod je založený na prodeji darovaných věcí a kupující v nich najde ledasco. Na jeho prosperitě se podílejí občané města, a to mi na tom přijde nejlepší.

Krátce před prázdninami a těsně po jejich skončení jste se dostali do povědomí díky akci Méďa pro charitu. Kde se vzala tato myšlenka?

V minulosti proběhly dva ročníky prodejní výstavy medvědů v našem azylovém domě v Lochovicích.  Přišlo mi to jako hezký nápad, který má potenciál a mohli bychom na tom postavit něco většího. Někdy mi trvá dlouho se rozhoupat, pořád si říkám, že to ještě není ono. A když město vyhlásilo letošek Rokem berounského medvěda, donutilo mne to konečně něco vymyslet J. Pokus o vytvoření rekordu jsem nejprve nabídla městu, ale radnice už měla svých programů k oslavám dost. Vyšli nám ale vstříc poskytnutým prostorem. V červnu jsme mohli zabrat Seydlovo náměstí a teď v září Barrandovo. Veškeré náklady s realizací šly ale na nás, takže oba rekordy jsou Farní charity Beroun. Myslím, že kromě naší práce jsme pozitivně zviditelnili i celý Beroun. V obou případech mne oslovila televize i nadregionální tištěná media. Lidi to navíc bavilo a semklo. Tak to má být.

Splnila akce vaše představy?

Co se týká propagace, jednoznačně. Teď nás čeká ještě závěrečná fáze. Medvídci se fotí a poputují na eshop www.medaprocharitu.cz. Výtěžek z jejich prodeje půjde na rozvoj Domova sv. Anežky České. 

Plyšáka v červnu věnoval i kardinál Duka. Už má nového majitele?

Hned po změření mozaiky si všichni přítomní v hromadě začali vybírat medvědy a z dobrovolných příspěvků se za chvilku vybralo přes pět tisíc korun. Ale méďa od pana kardinála zůstal na svém místě.  Hlídala jsem ho, protože s ním mám plány. Půjde spolu s dalšími překvapeními do medvědí VIP sekce a budeme ho dražit.

 Představitelé církve v médiích opakovaně informují, že jsou připraveni na pomoc uprchlíkům a jen čekají na vládní výzvu k aktivní činnosti. Připravuje se v tomto směru nějak i berounská farní charita?

Až bude toto číslo kurýru v tisku, budeme už mít připravený krizový plán, jak se zapojíme, kdyby se v našem regionu migranti vyskytli. V pondělí 21. 9. ho naše vedení přednese na schůzce ředitelů charit pražské arcidiecéze. Snad se vyřeší i otázka financování z vládních zdrojů. Je potřeba jednat a charity jsou připraveny pomoci.

Na čem teď pracujete?

Na spoustě věcí. Pokud ale máte na mysli nějakou větší akci, pak tou nejbližší bude Noc venku, která proběhne 19. listopadu. Loni jsme se poprvé zapojili do tohoto mezinárodního počinu a letos se těším, že využijeme nabyté zkušenosti a bude to ještě lepší. Doufám, že Kurýr nám opět pomůže s propagací.

hlasovalo celkem: 896

Diskuse ke článku (0)


Přidat komentář





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář:


Komerční sdělení

Bankovní a poradenská pobočka v Berouně hledá nového majitele

Bankovní a poradenská pobočka v Berouně hledá nového majitele

(20. listopad 2016) V centru Berouna v Havlíčkově ulici najdete už dva roky pobočku Partners market. Místní si sem zvykli…

Reklama
yoga