Jak vznikla rubrika RETRO

K regionální žurnalistice jsem se dostal poměrně kuriózně. Nezačínal jsem obvyklým způsobem, jako dopisovatel či redakční elév. Počátkem roku 1994 jsem se stal rovnou šéfredaktorem a současně vydavatelem nového berounského čtrnáctideníku ŽURNÁL. Spojil jsem s ním následující čtyři roky života, a jak se ukázalo, zůstanu s ním pravděpodobně spojen navždy. Když jsem se jedenáct let po odchodu z vydavatelského postu vrátil k místní novinařině na pozici šéfredaktora nově vzniklého magazínu Kurýr, od počátku jsem si občas pletl jméno titulu, pro který pracuji. Žurnál mi zkrátka zůstal pod kůži a postupně jsem zjišťoval, že nejsem sám. Mnohokrát se mi za ty necelé dva roky stalo, že i ti, s nimiž jsem dělal rozhovor, připravoval článek či si jen povídal u piva, měli stejný problém.

Letos na jaře se mi dostal při velkém stěhování do ruky zaprášený archiv starých ŽURNÁLů. Nostalgicky jsem jimi začal listovat a k velké radosti jsem zjistil, že je to i po těch mnoha letech zajímavé čtení. K myšlence nabídnout možnost ohlednutí všem, koho by podobný exkurz do minulosti zajímal, byl už jen kousek. A abychom jen nezalévali suchý lógr horkou vodou, doplníme přepisy původních rozhovorů i trochou současnosti. Doufám, že budete mít při čtení stejně příjemný pocit jako já, když jsem texty připravoval.

Jiří Prošek

 

ŽURNÁL – stručná vizitka

Nový regioKdy, kde a jak jsem se seznámil s Oldou Burdou, si dneska už nepamatuju. Jak jsem s ním dělal rozhovor pro nově se rodící čtrnáctideník, si ale pamatuji celkem přesně. Tedy alespoň v těch podstatných věcech. Psal se rok 1994, fotoaparáty fotily na kinofilmy, diktafony nahrávaly na magnetofonové kazety a hard-disk našeho redakčního počítače měl kapacitu, za jakou by se dnes styděl i ten nejlevnější mobilní telefon.
Díky rozhovoru s Oldou jsem se poprvé v životě dostal do rozhlasového studia. Ale až poté, co se nám ho podařilo najít. Tedy to studio. Nacházelo se totiž v komplexu pražského Sjezdového paláce, v jehož chodbách jsem blouděním strávil daleko více času, než kolik následně zabralo níže sepsané povídání. Takže vraťme se nyní o jedenadvacet let zpátkynální čtrnáctideník začal pravidelně vycházet 18. března 1994. Neměl tradici, na kterou by navázal, neměl redakci, ve které by vznikal, neměl kapitál, ze kterého by se rozvíjel. Jediné, čeho měl opravdu dost, bylo nadšení několika lidí, kteří chtěli zkusit psát o svém okolí jinak, než to dělali ostatní. Díky tomu začaly vycházet noviny, které byly od počátku opravdu jiné. Hned na první pohled svým formátem, hned na první přečtení svým obsahem. Především ekonomická realita jim sice dopřála jen pět let existence, za tu dobu však všichni, kdo se na jejich vydávání podíleli, odvedli kus dobré práce. Dokladem toho je, že i dnes je řada článků z té doby zajímavým, poučným a často i veselým čtením. Nová rubrika elektronické verze magazínu Kurýr budiž toho důkazem.

hlasovalo celkem: 1036

Diskuse ke článku (0)


Přidat komentář





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář:


Komerční sdělení

BODYTEC! Kdo nevěří, ať to zkusí, aneb nechte se příjemně překvapit!

BODYTEC! Kdo nevěří, ať to zkusí, aneb nechte se příjemně překvapit!

() Již koncem února jsme na stránkách Kurýru poprvé přišli s informací, že Beroun čeká revoluce ve fitness.…

Reklama
yoga

Pro brikety a pelety na jaře! A proč?

() Jednoduše proto, že se to vyplatí. Díky jarnímu snížení cen vstupních surovin nabízíme opravdu výjimečné…