Josef Štěpánek: Mým největším přáním je neprobudit se ze snu, který žiju

Téměř celý život berounského rodáka Josefa Štěpánka se točí okolo muziky. V pubertě začal brnkat na tátovu kytaru, později vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka a dnes doprovází na strunné nástroje hvězdy nejrůznějších žánrů. K tomu stačí zastávat funkci ředitele hudebně zaměřené základní umělecké školy a nově také berounského radního.

Jaké byly vaše hudební začátky?

Táta si v mých asi dvanácti letech přinesl domů kytaru a já si na ní začal zkoušet akordy. Takže se vlastně dá říct, že na začátku mé hudební kariéry jsem byl samouk. Na gymplu jsem asi rok chodil do tehdejší lidové školy umění, ale nedopadlo to moc dobře. Dostal jsem z hraní na kytaru trojku a v podstatě mě vyhodili. Byla to osmdesátá léta minulého století a tehdy byl systém tak nastavený. Jako současný ředitel můžu odpovědně prohlásit, že dnes už je všechno jinak. Alespoň v naší škole určitě.

Kromě kytary hrajete na řadu dalších strunných nástrojů. Dokázal byste ale zahrát i na něco, co struny nemá?

Nikdy jsem nehrál na žádný klávesový, dechový ani bicí nástroj a nemám v plánu se to učit. Bohatě mi stačí ta spousta strunných, které mám doma a na některé z nich neumím zdaleka tak dobře, jak bych si přál. Ale vlastně ne! Hraju na foukací harmoniku. Ta struny nemá.

Hrajete a hrál jste v mnoha uskupeních, nezatoužil jste ale někdy po vlastní kapele?

Já jsem svojí kapelu měl. Bylo to, když jsem studoval na konzervatoři a ještě pár let potom. Hráli jsme hodně v jazzových klubech, ale nedá se říct, že přímo jazz. Skládal jsem instrumentální muziku, ve které byl prostor pro improvizaci, ale byla zároveň tak trochu folkově „písničková“. Přes spoluhráče a kamaráda z této kapely jsem se vlastně dostal ke studiovému natáčení.

Máte po tom, s kým vším jste už hrál, či hrajete a na jakých projektech jste se podílel, vůbec ještě nějaký muzikantský sen?

Všechny sny, které jsem kdy měl, se mi splnily několikanásobně. Dá se říct, že jsem se nikdy ani neodvážil snít o tom, že by to jednou mohlo být takhle skvělé. V době, kdy se netočí muzika, já dělám jednu desku za druhou. V době, kdy řada výborných muzikantů skoro nehraje, já mám dvacet koncertů do měsíce, dělám filmovou muziku, spolupracuji s nejlepšími lidmi z branže… Já svůj muzikantský sen žiju. Takže největší moje přání je, abych se nikdy neprobudil.

Dokázal byste se uživit i něčím jiným, než muzikou?

To je otázka, kterou jsem si v poslední době pokládal dost často. Před nějakým časem jsem si totiž docela blbě zlomil zápěstí a přetrhal vazy na levé ruce. Stalo se mi to uprostřed vánoční šňůry s Luckou Bílou, a tak jsem místo intenzivního léčení dál intenzívně hrál. A tím jsem si docela zavařil. Když to pár měsíců nevypadalo úplně dobře, hodně jsem přemýšlel co dál, pokud to s profesionálním hraním už nepůjde. Došel jsem k tomu, že budu-li muset skončit, tak se dál uživím třeba jako učitel na plný úvazek. Naštěstí to ale s mojí rukou vypadá na příběh s dobrým koncem.

Od roku 2010 jste členem berounského zastupitelstva, několik let jste byl předsedou kulturní komise a nově jste členem městské rady. Co pro vás znamená komunální politika?

Na komunální politice je myslím důležité, aby se do ní zapojilo co nejširší spektrum občanů. Aby se nenechali odradit pachutí skandálů z "velké" politiky a nerezignovali. Ale v tomto ohledu je na tom Beroun dobře.

Dovedete si sám sebe představit v křesle starosty?

Z obyčejného občana jsem se před pěti lety stal zastupitelem, poměrně čerstvě jsem členem městské rady. A čím blíže se k funkci starosty dostávám, tím jsem si jistější, že pro mě by to nebylo. Je to nesmírně exponovaná funkce, ve které je potřeba zvládat a ustát obrovský nápor. Osobně si to vůbec neumím představit. Já čím dál víc miluju svojí práci a už při mém současném zapojení do života města je obtížné to skloubit. Navíc máme v Berouně výbornou starostku.

Ve středu 2. září se po roce a půl znovu otevře kulturní dům Plzeňka. Okolo jeho odkoupení městem, následné rekonstrukci a budoucnosti se vedla spousta vášnivých diskuzí. Jak vy sám vnímáte restart Plzeňky jako muzikant, ředitel „zušky“ a člen vedení města?

Začnu z pohledu občana a zastupitele. Debaty, které se okolo odkoupení a rekonstrukce Plzeňky vedly, občas vyvolávaly dojem, že si Beroun pořizuje luxus, jež si nemůže dovolit. Něco, co je zbytné a ne až tolik potřebné. Jako muzikant jezdím sem a tam po celé republice a mám tak opravdu dobrou možnost srovnání. A zodpovědně mohu prohlásit, že oproti srovnatelně velkým městům se v prostorovém a materiálním zabezpečení kulturního a společenského života Beroun teprve blíží ke standardu. Beru to tedy tak, že otevřením Plzeňky jsme splatili mnohaletý dluh. O žití nad poměry se rozhodně mluvit nedá. Z pohledu muzikanta, a stejně tak i ředitele základní umělecké školy, bych použil slova hurá a konečně.

Nebojíte se jako radní, že to bude pro Beroun ekonomická past?

V dnešní době je život sám o sobě ekonomická past. Úkolem radnice je dohlížet na to, abychom do ní nespadli. V oblasti kultury, společenského života a vzdělávání je ale role města naprosto nezastupitelná. Že je to ekonomicky složité, je nepříjemný fakt, s kterým nic nenaděláme. Nikoli důvod k tomu, abychom na tuto oblast rezignovali.

Není žádným tajemstvím, že vaší životní partnerkou je herečka a zpěvačka Iva Pazderková. Ta při svých vystoupeních často hraje na ukulele. Našla si k němu cestu sama dříve, než si našla vás, nebo jste ji do tajů hry na tento nástroj zaučil vy?

Iva miluje hudbu a je nesmírně muzikální. V mládí chodila nějakou dobu na klavír, ale na žádný nástroj nikdy pořádně nehrála. Když začala žít se mnou a viděla mojí početnou sbírku nástrojů, padlo jí do oka právě ukulele. Možná proto, že bylo nejmenší a mělo nejméně strun. Tak si ho vzala a sama od sebe na něj začala hrát. A velmi brzo i skládat písničky. Nemyslím si, že bych na tom měl větší zásluhu, než že jsem měl tento nástroj doma.

hlasovalo celkem: 804

Diskuse ke článku (0)


Přidat komentář





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář:


Komerční sdělení

Bankovní a poradenská pobočka v Berouně hledá nového majitele

Bankovní a poradenská pobočka v Berouně hledá nového majitele

(20. listopad 2016) V centru Berouna v Havlíčkově ulici najdete už dva roky pobočku Partners market. Místní si sem zvykli…

Reklama
yoga