Kristina Škorpilová: Nechceme, aby se u nás na berounskou keramiku prášilo. Chceme, aby tady vznikala

Na konci února bylo v režii Městského kulturního centra, pod které organizačně spadá, slavnostně otevřeno Muzeum berounské keramiky. Stane se z něj atrakce pro turisty, nebo místo kde se budou pravidelně setkávat lidé z Berouna a blízkého okolí? Pro odpověď na tuto i další otázky jsme se vypravili za jeho vedoucí Kristinou Škorpilovou.

Jaký byl váš vztah ke keramice před nástupem do nového muzea?

Pozitivní a čistě laický. Keramiku mám ráda a líbí se mi. Takže jsem si dvakrát do roka vyčlenila peníze, které za ní můžu utratit, a vyrazila do Berouna na vyhlášené hrnčířské trhy. Jinak v tomto směru ale rozhodně nejsem kreativní člověk. Něco keramického vytvořit jsem sama nikdy nezkoušela. Pevně ale doufám, že to v dílně muzea brzy napravím.

Co vás tedy přivedlo právě k této práci?

Dalo by se říct, že vítězství v konkurzu. Takhle jste ale asi otázku nemyslel. Pocházím z Prahy a na Berounsko, konkrétně do Zbečna, jsem se teprve poměrně nedávno přistěhovala. A protože se mi nechtělo dojíždět za prací až do hlavního města, hledala jsem něco blíž. A možnost pracovat v nově se rodící kulturní instituci mě nadchla.

Podobné nadšení pro nové muzeum keramiky ale řada lidí nesdílí. Někteří je dokonce považují, s ohledem na poměrně širokou paletu již existujících institucí, za nadbytečné. Co vy na to?

Já si myslím, že je to přesně naopak. Taková instituce, jako jsme my, tady podle mého názoru naopak chybí. Beroun má muzeum v tradičním slova smyslu založené na stálé expozici, má několik galerií, městskou knihovnu, na Plzeňce bude mít kulturní dům. My ale chceme nabízet prostor pro něco, co do žádného zmíněného zařízení ani prostoru nepasuje. Alternativnější, komornější kulturu.

Není v tom případě trošku zavádějící slovo „muzeum“ ve vašem názvu?

Ano, máte pravdu. Je trošku zavádějící. S tím už ale nic nenaděláme. O to větší výzvou je dokázat přesvědčit obyvatele i návštěvníky města, že jsme takové moderní muzeum jedenadvacátého století. Akční, kreativní, živé…

Jaký název byste zvolila vy, kdyby to bylo ve vaší moci?

Líbil se mi návrh paní archeoložky Benkové. Dům berounské keramiky. To už je ale akademická diskuze. O názvu už není třeba přemýšlet. Teď je důležité ukázat, v čem chceme být jiní.

Kolik jste za první měsíc provozu přivítali návštěvníků?

Platících návštěvníků bylo asi 350. To je na březen, myslím, docela dobré číslo. Jako ještě lepší výsledek ale vidím velikonoční Bílou sobotu. Připravili jsme program, vyšlo nám počasí a po celý den bylo muzeum i zahrada plné.

Jaký očekáváte do budoucna poměr mezi návštěvníky místními a přespolními?

Tady dost záleží na definici pojmů. Řekněme, že za místní budeme brát obyvatele Berouna, Králova Dvora či obcí v blízkém okolí a za přespolní ty, kdo do města přijeli z větší dálky. V tom případě se dá předpokládat, že o expozici muzea keramiky budou mít větší zájem přespolní. Ti místní ale sehrají zásadní roli u kulturních akcí a krátkodobých výstav. To samé platí pro dílny či kroužky, které budeme pravidelně pořádat. O velikonocích jsme si úspěšně vyzkoušeli i uspořádání přednášky. Máme k dispozici přenosné plátno, projektor a prostor pro přibližně dvacet lidí. To samozřejmě není moc, ale přesně v tom tkví kouzlo komorní atmosféry.

Teprve v několika posledních letech se do širšího povědomí dostává informace o tom, že Beroun byl ve své době bez nadsázky jedním z evropsky nejvýznamnějších center keramické produkce. Jak je ale možné, že se tento fenomén nedochoval ani ve vzpomínkách? To je jako kdyby Kutná Hora zapomněla na to, že byla významným centrem těžby stříbra.

To je určitě zajímavá a důležitá otázka. Odpovědět by na ní ale měla třeba diplomová práce nějakého studenta archeologie či historie. Naše muzeum, o kterém jsme si hned na začátku řekli, že vlastně muzeem tak úplně není, se k tomu problému chce postavit z úplně opačné strany. Díky shodě šťastných náhod a především úsilí mnoha zúčastněných mohl vzniknout vhodný prostor, který by lidem slavnou historii berounské keramiky představil a připomněl. A díky osobě pana Vladimíra Izbického se naštěstí podařilo tradici berounského hrnčířství v hodině dvanácté zaznamenat a vzkřísit. Jednou z našich velkých ambicí je udržet tuto tradici živou.

Co vlastně náhlý zájem o téměř zapomenutou součást berounské historie spustilo?

Výtvarníka a keramika Vladimíra Izbického nadchly malované střepy místní renesanční keramiky již v 80. letech. Začal podle nich vyrábět nejprve miniatury, poté se propracoval až k plnohodnotným replikám. Ty mohou návštěvníci našeho muzea zhlédnout na aktuální výstavě. Větší povědomí o dějinách místního hrnčířství se ale začalo šířit až díky archeologickým výzkumům na území města v posledních letech. Při stavbě nových budov se našlo hned několik novověkých hrnčířských pecí. Vše vyvrcholilo objevem rozsáhlé hrnčířské dílny z přelomu 16. a 17. století při hloubení základů parkovacího domu. A posledním střípkem do skládačky bylo získání vhodných prostor, kde by se mohla berounská keramika prezentovat. Historický objekt, kde muzeum sídlí, přešel po smrti majitelky do vlastnictví státu a dlouho chátral. Je velké štěstí, že se ho městu podařilo získat a citlivě zrekonstruovat.

Jak si zmíněné udržování tradice představujete v praxi?

Středobodem živé, interaktivní části muzea je funkční keramická dílna vybavená moderním hrnčířským kruhem a keramickou pecí. Ta by se měla stát místem, kde bude vznikat keramika zdobená tradiční technikou renesančních hrnčířů. Nezaměnitelná a pro Beroun zcela typická. Mohla by se stát dalším symbolem města a doplnit tak proslulé medvědy. Pan Izbický s námi v současnosti úzce spolupracuje při hledání nástupce, kterému by své know-how předal.

Plánujete pro dílnu i další využití?

Kdo má zájem vyzkoušet si práci s keramickou hlínou, může už nyní využít otevřených dílen, které pořádáme vždy v úterý a ve čtvrtek. Těžištěm naší nabídky v tomto ohledu ale budou workshopy a pravidelné kurzy, které právě připravujeme. Povedou je zkušení lektoři, pro které je hrnčířská práce denním chlebem. Na dlouhodobé spolupráci jsme se zatím dohodli se dvěma profesionálními keramiky, Ivanou Kapounovou a Martinem Kollerem. Oba mají svůj osobitý a přitom velmi odlišný styl tvorby, takže zájemci o jejich kurzy rozhodně budou mít z čeho vybírat.

V Berouně je, pokud vím, nabídka keramických kroužků už nyní poměrně široká. Zvládnete jim konkurovat, nabídnout něco navíc?

Máte pravdu, že keramickou pec v současnosti najdete v každé školní družině. Méně už ale hrnčířský kruh. A podle mě naprostý nedostatek je zkušených lidí, kteří by ho byli schopni bezpečně ovládat. Naším záměrem je návštěvníkům kurzů, dětem i dospělým, zprostředkovat kvalitní řemeslo a nabídnout jim dlouhodobé tvůrčí vyžití, které bude mít zajímavou koncepci a vysokou úroveň. Nejde jen o to vyplnit nějak volný čas, ale vzbudit v tvůrčích lidech lásku k tradičnímu řemeslu, které sice v poslední době zažívá jisté vzepjetí, ale stále se do něj pouští jen několik málo odvážlivců. Beroun je hostitelem známých hrnčířských trhů, ale poslední hrnčířská dílna zde zanikla před sedmdesáti lety, kdy zemřel zatím poslední berounský hrnčíř pan Votava. Věřím, že i díky našemu úsilí staré dobré řemeslo znovu ožije a Beroun se stane městem, které má nejen krásné historické centrum, ale také živou tradici, za kterou stojí za to přijet i z daleka. Berouňáci mají být právem na co hrdí.

hlasovalo celkem: 837

Diskuse ke článku (0)


Přidat komentář





Povolené HTML značky: <b><i><br>Přidat nový komentář:


Komerční sdělení

Bankovní a poradenská pobočka v Berouně hledá nového majitele

Bankovní a poradenská pobočka v Berouně hledá nového majitele

(20. listopad 2016) V centru Berouna v Havlíčkově ulici najdete už dva roky pobočku Partners market. Místní si sem zvykli…

Reklama
yoga